Můj otec byl zahradníkem. Nyní je zahradou.
Příběh otce, syna a posledního úsvitu - milosrdného a nelítostného
zároveň. "Tato kniha nemá jednoduchý žánr," píše Georgi Gospodinov,
"musí si ho vynalézt sama. Stejně jako smrt nemá žánr. Jako život.
Jako zahrada. Román elegie, román zahrada,…
O těch tragických kuřácích, ulpívajících na šnorchlu cigarety,
plujících v jiných vodách a na jiných oblacích. O mém otci, který
na svých bedrech nesl tuny minulosti a nikdy je nepřestal
vyprávět." Není to kniha o smrti, ale o životě, který mizí. A v tom
je rozdíl.