Další sešit edice Aero přináší pokračování historie nasazení klasické patnáctky v čs. letectvu. Přes velkou reorganizaci čs. letectva v r. 1958 a její materiální a personální důsledky se dostáváme do 60. let, poznamenaným postupným útlumem provozu zejména původních patnáctek a nástupem nových nadzvukových typů letecké techniky. V té době ještě slouží stíhací bombardovací verze MiG-15SB, vzniklá přestavbou původně čistě stíhacích letounů, a v malém počtu MiG-15T pro vlek terčů.
V další pasáži se čtenář seznámí s experimentem, který měl zajistit dostatečnou zálohu pilotů pro případ válečného konfliktu. Dělo se tak formou výcviku pilotů se základním výcvikem ve Svazarmu, kteří po přeškolení na MiG-15 a dalším výcviku u bojových útvarů měli po odchodu do zálohy zůstat v pozici záložních pilotů, povolávaným na pravidelný udržovací výcvik u útvarů. Praxe však prokázala nereálnost tohoto záměru, zejména s ohledem na jejich postavení mezi piloty – vojáky z povolání a omezenou možnost jejich dalšího profesního růstu. Také v souvislosti se zaváděním stále složitější a náročnější techniky by bylo udržení požadovaného stupně jejich vycvičenosti velmi problematické.
Nakonec je představen MiG-15 z technického pohledu, jeho výzbroj a tehdejší způsob střeleckého výcviku pilotů, není opomenut soupis všech letounů dodaných ze SSSR a z naší licenční výroby. Pozornost je věnována také čs. úpravám základního typu na MiG-15SB a T, včetně soupisu takto upravených letounů, popisu vývoje raketové výzbroje pro MiG-15SB a jejích takticko-technických charakteristik.
