Monografie se zabývá srovnáním španělského a českého slovosledu, přičemž představuje některé koncepty českých hispanistů, kteří se španělskému slovosledu věnovali, a snaží se najít příčiny bariéry mezi českou a hispanofonní lingvistikou. Jako teoretický rámec je použito paradigma, které je možné nazvat kontextovým, neboť kontext se stává klíčovým konceptem pro zhodnocení slovosledu.
Monografie nabízí kvalitativní i kvantitativní analýzy, jejichž výsledky odhalují odlišnosti, tendence a preference slovosledných řešení v obou jazycích.