Vjačeslav Ivanovič Ivanov (1866–1949), básník-symbolista, představitel bohatého ruského teologického a filosofického myšlení počátku 20. století. Je považován za vynikajícího helénistu, o němž Lev Šestov poznamenává: jeden z nejinteligentnějších a nejlepších současných spisovatelů, jehož základním rysem je univerzálnost. Ivanov je rozsáhle kulturně vytříbený a poučený, vždy na straně řecké tragiky a zároveň Dostojevského, přičemž pojítko mezi těmito světy tvoří němečtí básníci: Schiller, Goethe a o nic méně Nietzsche. Ivanov vychází z kultury, která je pro něj pokladnicí darů, přičemž úlohou filosofa zůstává tvorba­-teurgie. Předkládaný soubor kulturně­uměleckých statí ruského emigranta žijícího v Římě tak doplňuje chybějícího autora, jehož inspirativní texty překládali T. Mann, J. O. Gasset nebo M. Buber.