Sbírka Ymiho lebka odráží autorův úzký vztah k Islandu, o jehož
literární tradici i současnost se Miroslav Pech řadu let intenzivně
zajímá a který navštívil. Jeho poezie často vyvěrá ze smyslových
vjemů, ale i z dojmů, které v něm zanechala islandská krajina ve
své monumentální velkoleposti,…
Miroslav Pech dal o sobě jako spisovatel poprvé výrazněji vědět
soubory osobitě pojatých realistických povídek Napíšu Pavle,
Ohromně vtipná videa a Američané jedí kaktusy, které vyšly v
polovině minulého desetiletí. Po nich následoval jeho vrstevníky
kladně přijatý generační román Cobainovi žáci a řada titulů
inspirovaných žánrem hororu (Mainstream, Dítě tmy, Hranice už
nejsou, tati aj.). Roku 2022 vydal pod názvem Marabu svoji
básnickou prvotinu, k jejímuž napsání ho podnítily především
bolestné ztráty dvou velice blízkých lidí.
Dvaašedesátiletý Eduard přišel před devíti měsíci při tragické dopravní nehodě o manželku. Nyní žije úplně sám na okraji Trudnova, vesnici nedaleko Pardubic – jen on a jeho pudl Akim. Ten je taky jednou z mála památek, které mu na zesnulou ženu zbyly. Když v obci začne řádit zákeřný travič psů, Eda to pochopitelně nenechává klidným. Zvířecí vrah však není jeho jediným problémem. Zdá se totiž, že Eda někdo sleduje – cizinec, který se až podezřele často motá kolem jeho domu. A nejen to: Je mu v patách při vyjížďkách do města, dělá mu stín v obchodech… Má neznámý slídil spojitost s útoky na zdejší psy? Nebo znamená přítomnost cizího muže něco docela jiného?