Pasáže jsou devátou prózou Michala Ajvaze. A zároveň jako by to
nebyl devátý titul, ale stále tatáž, nekonečná kniha s věčně
plynoucím vyprávěním. Román je s předchozími osmi knihami propojen
průchody. Jsou tu druhé světy, jejichž existenci obyvatelům světa
prvního naznačují bizarní znamení;…
Pasáže tohoto velkého příběhu se dají spatřit: třeba tak, že se
člověk dlouho dívá oknem na větve stromů. Pak se před užaslým
zrakem může zjevit obývací pokoj, v něm psací stůl s rozečteným
románem. A v něm příběh o psaní románů, v nichž se píšou příběhy o
inteligentních strojích vymýšlejících básně… Odkud se takové
obrazy, taková slova berou? To je jedno z témat myšlení a psaní -
možná nejlépe myšlení psaním - Michala Ajvaze. Není tu Velká
Odpověď, transcendentní dotyk Božího prstu; v Ajvazově
literárně-filozofickém vesmíru věci povstávají z nicoty, která je
skutečným zřídlem umění či obecněji bytí.