Dnes již klasické a v mnoha případech zlidovělé verše napsané v
80. letech ve věznicích v Litoměřicích, Ostrově a Valdicích
propašoval z valdického vězení na motacích Jiří Gruntorád.
Za toto dílo Jirous obdržel cenu Toma Stopparda (uděluje Nadace
Charty 77).
Dvaašedesátiletý Eduard přišel před devíti měsíci při tragické dopravní nehodě o manželku. Nyní žije úplně sám na okraji Trudnova, vesnici nedaleko Pardubic – jen on a jeho pudl Akim. Ten je taky jednou z mála památek, které mu na zesnulou ženu zbyly. Když v obci začne řádit zákeřný travič psů, Eda to pochopitelně nenechává klidným. Zvířecí vrah však není jeho jediným problémem. Zdá se totiž, že Eda někdo sleduje – cizinec, který se až podezřele často motá kolem jeho domu. A nejen to: Je mu v patách při vyjížďkách do města, dělá mu stín v obchodech… Má neznámý slídil spojitost s útoky na zdejší psy? Nebo znamená přítomnost cizího muže něco docela jiného?