Součástí 1. nákladu knihy je také Dobrá záložka číslo 136.Když jsem
hleděla do mrtvých očí svého otce, myslela jsem si, že je po všem.
V určitém slova smyslu i bylo, jenže jak se říká: jedny dveře se
zavírají a druhé otevírají. A mně se otevřely brány do světů, o
jejichž existenci jsem věděla pouze z knih.Zpočátku jsem byla
nadšená, ale euforie z toho, že jsem napůl dračice, rychle
vyprchala. Příběhy nejsou takové, jak o nich čteme v knihách. Světy
stvořené díky múzám a drakům se zrovna moc nepodobají knižním
předlohám. Jsou děsivější. Temnější. Proto jsem se rozhodla, že se
od nich budu držet dál. Jenže člověk míní a okolnosti mění.Když se
k mým nohám skutálela hlava Sněhurky a její prázdný pohled se mi
vryl pod kůži, nikdo se mě neptal, jestli chci být vtažená do dění,
kterému nerozumím. Vytrhli mě z mého života a postavili před
minulost, která otevírala svůj hrůzostrašný chřtán a bylo jí jedno,
že se nechci nechat spolknout. Bohužel pro ně… já se tak lehce
pozřít nedám.A měla jsem v plánu to dokázat i černoocasému draku.
Muži, který se mě snažil pohledem přišpendlit na místě a zpočátku
mi nevěřil. Muži se zjizvenou tváří.
